Šesť našich spolusestier sa tento rok mohlo spolu stretnúť pri príležitosti 25. jubilea svojho zasväteného života v službe chudobným. Mohli sa obzrieť späť, pozrieť sa na svoj život s odstupom času, skúseností i pôsobenia Božej milosti v ich živote. Pri tejto príležitosti sme aj im položili niekoľko otázok.
1. Ako by si opísala svoje 25 ročné putovanie s Ježišom na ceste zasväteného života? Akou bola tvoja cesta? Ako by si ju charakterizovala?
K: Bolo to a je to spoznávanie Ježiša ako Mesiáša, Syna živého Boha…, ktorému som odovzdala a každý deň odovzdávam svoj život.
Ma: Moje 25 ročné putovanie s Pánom Ježišom bolo plné jednoduchého života v rozmanitej službe – od služby pri chorých, v jedálni, kaplnke, na – ľudových misiách, v školách, v Združení Zázračnej medaily a bolo plné aj prekvapení. Nemenila by som nič z toho, čo som prežila a niektoré úseky života boli náročné, ale v prvom rade veľmi pekné.
Mi: Moje putování s Panem Ježíšem začalo tím, že jsem se narodila věřícím rodičům, zrálo velmi dlouho a proto je mi vzácné.
Nejprve jsem po vyučení v oboru kuchař- číšník 10 let pracovala jako mistrová u učňů v hotelu a po sametové revoluci jsem si uvědomila, že mi něco chybí. Víru v naší rodině držel velmi přísně otec. Já a moji 3 sourozenci jsme si museli najít cestu k Panu Bohu každý sám, neboť spočívala v poctivém chození do kostela a na mariánské poutě v okolí.
Od 2. třídy jsme chodili na náboženství.Mnoho Božích dotyků skrze lidi věřící mě přivedlo do kláštera ve středních Čechách, kde sloužili řeholní sestry (lidově vincentky). S nimi jsem prožívala, jak vypadá jejich život a ráno s nimi chodívala na mši svatou.
Jedna z mladších sester se mi ochotně věnovala. V Charitním domově na severu Čech jsem vařila už jako postulantka.
Do semináře nás asi po roce nastoupilo 9. Zde jsme prožívali milostivý rok 2000 a nechali se formovat v duchu vincentské charismy. Přiznávám, že jsem musela dlouho bojovat s vlastními představami a duchovními postoji, neboť stály na špatném základě.
Mám opravdu za co být vděčná. Děkuji Pánu Bohu i celé Společnosti za to, že mi umožnila být DKL.
Po odposlání jsem se vrátila do Charity v Přepychách a znovu do tamnější kuchyně.
Před skončením dané Charity jsem byla přeložena do kuchyně na Mendryce. Kromě pracovních povinností a pracovních vztahů s civilními zaměstnanci zde prožívám mnohé aktivity spojené s vinc.charismou.
Po 25 letech zasvěceného života jsem našla Boží pokoj a zakusila veškerou Boží lásku. Velmi si cením činnosti dobrých kněží, zpovědníků, duchovních obnov a duchovních cvičení i také podporu spolusester v těžkých chvílích (při odchodu nejbližších na věčnost).
Ľ: 25ročné putovanie s Ježišom vnímam ako vzdávanie vďaky za to, že sa ujíma, svojich maličkých a tých, ktorý k nemu volajú o pomoc.
Mojou službou je ošetrovanie chorých, ale aj služba bezdomovcom v Košiciach a v Starej Boleslave. Chudobní sú vaši páni a učitelia, hovoril sv. Vincent.
Aj ja som mala možnosť sa od nich učiť. Od bezdomovcov skromnému, nenáročnému spôsobu života a pritom jasnému pohľadu na život.
Od chorých sa ešte stále učím trpezlivosti. Obdivujem, ako sa rýchlo naučili prijať zmenu života, keď sa náhle zmenil ich zdravotný stav a vnímam, že aj ležiace sestry sú spokojné, vyrovnané, udržiavajú si vzťah s Bohom a obdarúvajú ma úsmevom a pozornosťou.
Môžem vnímať, že aj keď človek už nič nemôže urobiť, predsa je dôležitý a vzácny. V tejto službe som sa mohla mnohé veci naučiť vďaka seminárom, ktoré sme museli v Čechách absolvovať. Radšej som mala semináre aj z iných domovov, keď som sa niekedy mohla nakaziť ich horlivosťou pre ošetrovanie chorých. Uvedomila som si, že len keď sa prednášajúcich pýtam, len vtedy môžem získať konkrétne schopnosti pre pomoc danej osobe.
Uvedomila som si, že zmena komunít nám prináša možnosť spoznať nové miesta, vzácnych ľudí, rozšíriť si rozhľad, ale aj srdce.
2. Keď sa obzrieš naspäť, ktorá životná skúsenosť ťa v ťažkých chvíľach veľmi posilnila, pozdvihla a dodala silu i odvahu nanovo kráčať s Ním?
K: Keď prvého januára. 2023, okolo druhej hodiny nad ránom sa moja sestra so švagrom a dvoma malými deťmi ocitli na ulici bez ničoho len tak v pyžamách, keď im do tla zhorel byt. Ako sa vložili do rúk Božej Prozreteľnosti…vtedy som si v srdci hlboko uvedomila, že: ” Tým čo milujú Boha, všetko slúži na dobré.” Rim 8, 28.
Ma: Najviac ma asi posilnila služba rozdávania sv. prijímania na Onkologickom oddelení v Košiciach a určite aj moja zlomená noha, keď som bola úplne odkázaná na druhých. Jednoducho to boli poriadne školy života. A vždy je to každá sv. omša a sviatosť zmierenia.
Mi: Největší posilou je pro mně Pán Ježíš, Panna Maria a svatí. Vyslyšení modliteb je výlučně v odevzdanosti ve vzhahu k nim.
Ľ: Mojou posilou v ťažkostiach bola modlitba a obnovený vzťah s Ježišom, ale samozrejme aj priateľský rozhovor s predstavenými a spolusestrami spriazneného srdca.
3. Na čo by si upriamila sestru, ktorá len začína kráčať po tejto ceste?
K: Aby mala srdce vždy naplnené Bohom. Duša, keď vlastní Boha nič ňou nezakolíše ( Denníček 1132) a aby vždy hľadala iba Jeho Tvár. “Hľadajte Pána a jeho moc, hľadajte vždy jeho tvár.” 1 Krn 16, 11.
Ma: Začínajúcej sestre by som odporučila najviac živý vzťah s Ježišom a Pannou Máriou a každodenné odovzdanie do Božích rúk s dôverou v nežnú Božiu lásku a dobrotu.
Mi: Pokud mohu radit, myslím, že je třeba mít vždy dobrý úmysl a konat podle Boží vůle a v pokoře. cesta je to velmi náročná, ale smysluplná.
Ľ: Najdôležitejšia je modlitba a otvorený osobný vzťah s Bohom, ale tiež nebrať veci tak vážne. Na všetko nemusím reagovať, komentovať, …